Historie
20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr.1)
20. Waffen-Grenadier Division der SS (estnische Nr. 1) - 20. granátnická divize SS (1. estonská) byla založena 24. ledna 1944. Tomu však předcházely níže popsané události.
Dne 16. června 1940 začala Rudá armáda obsazovat Estonsko. 21. června byl proveden puč ve spolupráci estonských komunistů a sovětských vojenských jednotek, a hned následovaly kruté represe proti estonskému obyvatelstvu. Po zahájení útoku nacistického Německa na Sovětský svaz 22. června 1941 tak většina Estonců viděla v Německu osvoboditele od sovětských okupantů a doufala v brzké obnovení estonské nezávislosti. Počáteční nadšení však pohaslo poté, co bylo Estonsko začleněno do sestavy Německé říše jako část Říšského komisariátu „Ostland“. Přesto v rozmezí let 1941 až 1943 se přihlásilo dost Estonců na to, aby mohly vzniknout tři „východní prapory“, které měly sloužit společně s wehrmachtem. Úřadům SS a policie se podařilo zformovat dalších 11 pomocných praporů „Schuma“. To vedlo včetně dalších odvodů dobrovolníků k postupnému vytvoření „Estonské legie“ (Estnische SS-Legion), která se rozšířila v květnu 1943 až na „Estnische SS-Freiwilligen Brigade“. V říjnu byla nekompletní 3. estonská dobrovolnická brigáda (3. Estnische SS-Freiwilligen Brigade) poslána do boje proti pratyzánům v oblasti Nevelu.
V lednu 1944 se postup fronty obrátil na západ a sovětská vojska postupovala k estonským hranicím. Zatímco byli vojáci této estonské brigády zatlačováni zpět, bylo dne 24. ledna 1944 oficiálně nařízeno rozšířit brigádu na divizi. 31. ledna 1944 vyhlásily německé okupační úřady v Estonsku všeobecnou mobilizaci. Poslední předválečný předseda estonské vlády Jüri Uluots, který byl dosud proti vojenské účasti Estonců na německé straně, 7. února 1944 v rozhlasové výzvě mobilizaci podpořil jako možnost pro budoucí obnovu estonské armády a znovuzískání nezávislosti po předpokládaném kolapsu nacistického Německa. Mobilizováno bylo přibližně 38 tisíc mužů, z nichž byla následně divize zformována.
Mezi únorem a srpnem 1944 kladla divize na frontě mezi Finským zálivem a Čudským a Psovským jezerem tvrdošijný odpor značné přesile nepřítele (RA). Nakonec podlehla tlaku a značně oslabená divize byla stažena do Německa (Slezska), kde v rozmezí října a listopadu 1944 odpočívala. Zde byla urychleně doplněna pomocí příslušníků estonských pluků ochránců hranic. Divize byla do konce války pod velením 17. armády a 1. tankové armády „Střed“. Divizní jednotky zaujaly obrannou linii na řece Odře. V březnu 1945 se po obklíčení jednotkám divize podařil průlom, ovšem za cenu dalších těžkých ztrát. Do 8. května 1945, kdy se její přeživší příslušníci vzdali Rudé armádě, byla divize zatlačena na jihovýchod od Mělníka, severně od Prahy. Osud zajatců byl obdobný jako osud zajatců lotyšských.
Rukávové štítky:
Estonští příslušníci používali celou řadu vzorů, z nichž nejrozšířenější v rámci SS byly tři. Na štítku běžně nošeném Estonci sloužící u německé armády a luftwaffe (v horní části pravého rukávu) byly tři uhlopříčné pruhy vedené z pravého horního do levého dolního rohu v barvách světle modré, černé a bílé. Příslušníci praporů „Schuma“ měli štítky se žlutou obrubou a na štítku byli tři zlatožlutí lvi. Příslušníci Waffen-SS nosili obě tyto verze, ale v horní části levého rukávu. V polovině roku 1944 zavedly SS vzor nový, který měl být nošen opět v horní části levého rukávu. Jednalo se o štítek s pruhy vodorovnými a s širokým černým lemem.
Divize ustoupila do Východního Pruska, odkud byla odeslána k přezbrojení do Neuhammeru v dolním Slezsku. Po sovětské ofenzivě se divize přesunula do prostoru Glogówek - Niemodlin (Obergloggau - Falkenberg), kde byla v březnu 1945 také obklíčena, probojovala se však zpět k německým liniím. Během toho však padl v boji velitel divize, SS-Brigadeführer Augsberger. Stalo se to u města Neustadt (dnes Prudnik) nedaleko české hranice. V dubnu 1945 bojovali v prostoru Hirschberg (Jelenia Góra). Konec války je zastihl v Čechách, měli bránit linii Mělník-Litoměřice, mezitím však skončila válka. Velká většina divize padla do zajetí Rudá armády a mnoho vojáků bylo na místě popraveno. To je smutný konec divize, která byla vytrvalá v obraně i v útoku, a která hrdinně bránila svojí vlast, za což obdržela 5 Rytířských křížů.
Velitelé divize:
SS-Brigadeführer Franz Augsberger (20.srpen 1942 - 19.březen 1945)
SS-Brigadeführer Berthold Maack (20. březen 1945 - 8. květen 1945)
Držitelé RK:
SS-Brigadeführer Franz Augsberger - 31.3.1945 (in memoriam)
SS-Sturmbannführer Bernhard Langhorst - 5.4.1945
Waffen-Hauptsturmführer der SS Paul Maitla - 23.8.1944
Waffen-Unterscharführer der SS Harald Nugiseks - 9.4.1944
Waffen-Standartenführer der SS Alfons Rebane - 23.2.1944 RK, 9.5.1945 Dubové listy
Waffen-Obersturmbannführer der SS Harald Riipalu - 23.8.1944
Složení:
3.Estnische SS-Freiwilligen-Brigade, říjen 1943
42. SS-Freiwilligen Regiment (přečíslován na 45. v listopadu 1943)
43. SS-Freiwilligen Regiment (přečíslován na 46. v listopadu 1943)
SS-Flak-Abteilung 53
SS-Panzerjäger-Abteilung 53
SS-Nachrichten-Kompanie 53
SS-Feldersatz-Batallion 53
SS-Ausbildung- und Ersatz-Regiment 33
SS-Artillerie-Abteilung 53 20.Waffen-Grenadier-Division der SS (Estnische Nr. 1
Složení pluků Narva 1944:
Waffen-Grenadier Regiment der SS 45 Estland (Estnische Nr.1) SS-Obersturmbannführer Harald Riipalu
1. Battalion - SS-Hauptsturmführer Paul Maitla
2. Battalion - SS-Hauptsturmführer Ludvig Kiisk
3. Battalion - ve fázi formování
Waffen-Grenadier Regiment der SS 46 (Estnische Nr. 2) SS-Standartenführer Juhan Tuuling
1. Battalion - SS-Hauptsturmführer Heino Rannik
2. Battalion - SS-Sturmbannführer Friedrich Kurg
3. Battalion - SS-Obersturmführer Arseni Korp. Prapor byl postaven na základě 660. praporu
Waffen-Grenadier Regiment der SS 47 (Estnische Nr.3) SS-Obersturmbannführer Paul Vent
1. Battalion - SS-Sturmbannführer Georg Sooden. Prapor byl postaven na základě 658. praporu
2. Battalion - SS-Sturmbannführer Alfons Rebane. Prapor byl postaven na základě 658. praporu
3. Battalion - SS-Hauptsturmführer Eduard Hints. Zformován z odvedenců, v tu dobu na cestě na frontu
Waffen-Artillerie Regiment der SS 20 - SS-Obersturmbannführer Aleksandr Sobolev.
SS-Waffen Füsilier Batallion 20 - SS-Hauptsturmführer Wallner. Zraněn 25. července, nahrazen SS-Obersturmbannführerem Oskarem Ruutem.Ten byl zabit 3. srpna. Poté převzal prapor SS-Hauptsturmführer Hando Ruus. Prapor byl postaven na základě praporu Narwa, ale byl doplněn odvedenci. SS-Waffen Pionier Batallion 20
SS-Feldersatz Batallion 20
SS-Waffen Nachrichten Abteilung 20
SS-Ausbildungs- und Ersatz Regiment 20